Lidé mají nejrůznější potřeby. A k těm docela samozřejmě patří i bydlení. Už dávno jsou ty tam doby, kdy jsme se my (pra)lidé vyspali kdekoliv, třeba na louce, pod stromem, v jeskyni a později ve stáji nebo jiné z dnešního úhlu pohledu nedůstojné prostoře. Dnes už vyžadujeme naprosto samozřejmě byty nebo rovnou domy, a jen v krajním případě, kdy není vyhnutí, akceptujeme aspoň nějakou tu pronajatou místnost.

A když si sháníme bydlení, zpravidla usilujeme o to, aby nám toto rovnou patřilo. Protože vlastnění nemovitosti sice znamená i nevýhody, třeba nutnost se o ni postarat, což za nás jako majitele nikdo neudělá, ale má to i své jednoznačné přednosti. Hlavně tu, že jsme majiteli takového nemovitého majetku, který se postupně zhodnocuje a máme v něm tedy dobře investované peníze, pak ale i tu, že neplatíme za nic víc než za skutečné náklady a nikdo nás odsud také jenom tak nevystěhuje.

Kdyby to tedy šlo, stal by se majitelem domu nebo aspoň bytu rád každý. Jenže to nejde. A to právě kvůli rostoucím cenám a ani zdaleka ne tak rychle rostoucím příjmům a úsporám.

Často prostě třeba na vlastní byt nemáme peníze. A kdybychom si je měli našetřit, kdo ví, jestli bychom se jich někdy vůbec dočkali. A proto není ojedinělým úkazem, že si bereme na pořízení vlastních bytů hypotéky. Půjčíme si prostě peníze, byt si koupíme a pak dlouho splácíme.

Ale co když máme příjmy natolik nízké, že hypotéku na soukromý byt nedostaneme, protože by nebylo v našich silách ji splácet? Pak vlastně nemůžeme bydlet ve svém. Ale často můžeme bydlet aspoň skoro jako ve svém.

U nebankovní společnosti se totiž dá sehnat i hypotéka na družstevní byt. A jak už se ví, jsou takové družstevní byty velice podobné těm soukromým, ovšem levnější. Takže si na ně stačí půjčit míň peněz. A to dává naději i těm, kdo mohou splácet jenom méně. A kdo chtějí a díky takové hypotéce i mohou dobře bydlet.